Dům, o kterém se mluví  |  Recenze a rozhovory  |  Média  |  ATELIER 8000

 

Československá obchodní banka České Budějovice

  

ATELIER 8000   Média   Recenze a rozhovory   Dům, o kterém se mluví

Dům, o kterém se mluví

 
 

(Českobudějovické listy, 25.7.1995, rozhovor Aleny Schelové s Jiřím Stříteckým)
 

Chtěli jsme sdělit, čím banka v dnešní době je - říká architekt Jiří Střítecký.

Snad žádný českobudějovický dům v poslední době nevyvolal tolik pozornosti jako budova Československé obchodní banky na Lannově třídě. Před barevně nápadnou a moderními jehlany dotvořenou secesní fasádou se co chvíli zastavují lidé.
Banka je už v provozu. Uvnitř, při prohlídce interiéru, je náhle zřejmé, že autorům základní myšlenky celého projektu, ing. arch. Jiřímu Stříteckému a ing. Martinu Krupauerovi z Atelieru 8000 nešlo v případě tolik diskutované fasády jen o samoúčelnou recesi. Architekt Jiří Střítecký k tomu říká: „Většina budov bank má určité charakteristické znaky, jež mají působit na klienty solidností, vzbuzovat důvěru. Zlato, mosaz či nerez jsou někdy pravé,ale ve většině případech jen kašírované – bývá to takové pozlátko. My jsme chtěli mimo jiné sdělit, čím vlastně banka v dnešní době je. Nic nepředstírat, ale informovat i upozornit, co klient může od peněžního ústavu očekávat: schopnost poskytnout celou řadu profesionálních služeb, a to velice promptně,ale na druhé straně nelze nevidět ani různě vysoké úroky z poskytnutého úvěru. Taková je bankovní současnost.“

Alena Schelová:  Vy jste ale vyšli z domu postaveného začátkem století, typického pro svou dobu. Co bylo především vaším úkolem?
Jiří Střítecký: Investor chtěl, aby v budově za určitých podmínek, tedy s dodržením prostorů nutných pro poskytování jednotlivých služeb a vlastní administrativní provoz banky, mohl pracovat určitý počet zaměstnanců banky. To znamenalo zásadně překlenout prostorové možnosti původního objektu a vedle sebe postavit dvě různé doby, dvě generace, dva rozdílné typy architektury. Usilovat o jejich vzájemné prostoupení a netajit to. Jedná se o postupnou přeměnu určitého generačního stavitelského projevu z počátku století až po dnešní názor. Historická budova narostla nahoru, dozadu i dolů do země. Pod zemí bylo nutné vybudovat čtyřpatrové parkoviště pro stovku aut. A protože vchod do banky se nachází na pěší zóně, bylo třeba vyřešit vjezd automobilů z Rudolfovské třídy.

Alena Schelová: Co tedy vlastně zbylo z původního domu?
Jiří Střítecký: Fasáda, vstupní část a čtyřpatrové schodiště. Původní dům byl postaven ve stylu německé secese.  České cítění bylo a jej jiné, germánská architektura na nás působí možná trochu neosobně až mrtvě. Nechtěli jsme ji opisovat, dali jsme v našem atelieru příležitost i studentům architektury, aby přišli s malými či většími nápady. Fasádě jsme barevností chtěli dodat určitý charakter – proč, to nejsnáze člověk, doufám, pochopí, když prochází budovou. Jednotlivé barvy se uvnitř opakují, každé poschodí je řešeno v jednom barevném tónu, který spojuje celý prostor.  Vnitřní dispozice původního domu bylo nutné přizpůsobit provozu banky. Dřevěné stropy jsme nahradili železobetonovou konstrukcí. Některá poschodí nepotřebují žádné vnitřní příčky.

Alena Schlelová: A dostavba vzadu?
Jiří Střítecký: Dům je určitá hmota. Fasáda je její antré určené chodcům na živé, frekventované ulici. Směrem do zahrady hmota pozvolna mizí, vlastně téměř přechází do zeleně. Budova končí prosklenou stěnou, sklo je uplatněno v celé její výšce. Stěna je dvojitá, v půldruhametrovém prostoru mezi skly vyrostou rostliny. Úředníci banky, když zvednou oči od čísel, uvidí zelenou zahradu.

Alena Schelová: To znamená, že i když se to z prvého, možná trochu povrchního pohledu, který fasáda nabízí, nezdá, má dům nejen vlastní filozofii, ale i svébytnou architekturu. Ovšem, o ní asi rozhodovaly věci ryze prozaické, kvalita materiálu a práce.
Jiří Střítecký: Dodavatelem skleněných segmentů je firma Eckelt-Glas, sídlící v Steyru – mimochodem, starý pan Eckelt byl českého původu. V náročnosti výroby skel a montáži skleněné stěny, kterou prováděla firma Ferro-Glas, mají obě formy světový primát. Skleněné stěny jsou kónické, po stranách zaoblené. Rozhodně to nebyla snadná práce, dodavatelé jsou na svou práci pyšní. V přístavbě, v prostorách pro zákazníky, jsou zešikmené rampy pro vozíčkáře. Hlavně v přístavbě domu jsme uplatnili různé soudobé řemeslné prvky jako protiklad secesních prvků například kolem původního schodiště. V nové části budovy jsme technické záležitosti neskrývali, naopak jsme jich výtvarně využili, jako třeba potrubí vzduchotechniky. O výtvarnou spolupráci a řemeslnou výrobu se postaral Martin Šára z firmy SARA.

Alena Schelová:  Uvnitř banky překvapuje mnoho věcí, ale nejvíc asi výtah. Jeho skleněná našikmená šachta mi připomíná kosmickou rampu.
Jiří Střítecký: Skelněná  je nejen šachta výtahu a světlík nahoře, ale i kabina. Na její podlaze jsou neprůhledná kolečka, aby měl člověk pocit pevných bodů, ale jinak se ve výtahu asi opravdu mnozí cítí jako kosmonauti.

Alena Schelová:  Do horních pater budovy asi zákazník nepřijde. Nicméně, proč jste v přední části přistavovali za štítem fasády jehlany?
Jiří Střítecký: Původně byla na historické budově, ale o patro níž, valba. Formu valby jsme zopakovali v té špičce, alespoň z čelního pohledu na dům. Navázali jsme přitom na dnešní názor vývoje konstrukce. Špičky mají jednak určitou formální tvář, jednak konkrétní funkci, i v nich má banka pracoviště. Z nejvyššího místa je skvělý výhled na okolí města.

Alena Schelová:  Uvnitř jsou malby, něčím připomínající grafitti.
Jiří Střítecký: Jejich autorem je Rom Paly Paštika. Kdysi vyzdobil diskotéku v Jindřichově Hradci – tam jsem ho objevil. Podle kresby dokázal skvělým způsobem malovat na stěnu. Pak mi ukázal své práce doma. V osmašedesátém roce jsme s Mirkem Páralem a dalšími pořádali výstavu výtvarných prací Romů v Českém Krumlově. Tehdy jsem měl možnost velmi podrobně nahlédnout do různých proudů romské tvorby a vyjadřování. Paly Paštika mne velice zaujal.

Alena Schelová:  Dodáte něco závěrem?
Jiří Střítecký: Budeme-li upřímní, musíme si přiznat, že na rozdíl od vykrystalizovaných stavebních slohů minulosti dnešní architektura a vlastně i celá naše doba na prahu třetího tisíciletí svůj výraz hledá. Tento náš projekt, podobně jako další práce Atelieru 8000, je upřímnou snahou v tomto hledání netápat,ale přijít s jistým uceleným názorem.

www.ceskoudejovickydenik.cz