Zrození, přestavba a děrný štítek  |  Recenze a rozhovory  |  Média  |  ATELIER 8000

ATELIER 8000   Média   Recenze a rozhovory   Zrození, přestavba a děrný štítek

Zrození, přestavba a děrný štítek

 
 

(úryvek rozhovoru Mileny Sršňové s Martinem Krupauerem a Jiřím Stříteckým, uvedeného v časopise Stavba 3/95 v červnu 1995)

Jak jste založili ateliér?

Martin Krupauer: Spolu s Jiřím Stříteckým jsme se potkali v r. 1986 a už tehdy nám bylo jasné, že - co se intelektuálního pojímání architektonické práce týká - jsme někde úplně jinde, než jak se to praktikovalo. Projektovalo se pro projektování a ne pro stavění. Dva roky jsme spolu pracovali a přišlo -  jak se to jmenovalo, co dělal Adamec?

Jiří Střítecký: Přestavba.

Martin Krupauer: Přišla přestavba a Adamec vymyslel zákony, které to měly všechno zrychlit. Měla vznikat výrobní družstva. V té době byl založen Bonton atd. Řekli jsme si, že založíme výrobní družstvo na projektování, protože projektové ústavy nejdou přetavit zevnitř.

Vzali jsme si dovolenou a jeli jsme do Prahy na Ministerstvo pro výstavbu za panem architektem Weishauptem, dneska hlavním manažerem pro rozvoj MacDonaldů. Požádali jsme o projekční oprávnění. Jeli jsme do Prahy asi třikrát a tam nám pořád vysvětlovali, že to nejde, abychom jen tak projektovali, že v roce 1968 z toho byly jen průšvihy, které se řeší dodnes, a vůbec že je to veliká zodpovědnost. My jsme se nechtěli vzdát a vymysleli jsme, že by to mohl být experiment. To by možná šlo, ale nesměl by to prý být experiment na projektování, ale na jednu stavbu. Dojeli jsme domů, tady už bylo echo z ministerstva, jestli jsme prý měli dovolenou. Kdybychom dovolenou neměli, tak by nás okamžitě vyhodili. Oprávnění jsme ovšem nedostali, protože to neschválilo Ministerstvo vnitra. My jsme nevěděli, že to taky má schvalovat. Naštěstí přišla revoluce.

Ještě v roce 1988 se jednou ozval telefonem ředitel Státního projektového ústavu obchodu z Brna, dnes jeden z majitelů HEXAPLANU. Prý se o nás dozvěděl na ministerstvu a ať přijedeme do Brna. Tam nám řekl, že jediné, co nám může nabídnout, je projekční oprávnění. Všechno ostatní jsme si museli zařídit sami. To stačilo. V Budějovicích se založila pobočka Státního projektového ústavu Ateliér 8000. SPÚ A 8000 - to je číslo z děrného štítku. Tři čtvrtě roku jsme takhle pracovali a přišla revoluce. 21. listopadu jsme jeli do Brna. Ředitel byl člověk, který viděl hodně dopředu. Čistě jsme se oddělili. Pak 1. května 1990 vyšla vyhláška, že se smí projektovat soukromě; my jsme v 8 hodin ráno vpadli na ministerstvo, dostali jsme přihlášku a do dvou měsíců jsme založili vlastní ateliér.

Jsme architekti, kteří chtějí stavět. Proto si říkáme od začátku architektonicko-inženýrský ateliér. Proto jsme si hned pořizovali všechno. Uvědomte si, kolik procent z investičního procesu je pro architekta a že ta ostatní procenta představují faktickou moc. Z toho důvodu máme tři tvůrčí podskupiny: tu, která se zabývá předprojektovou přípravou, architekturou, pak konstruktéry, kteří dělají prováděcí projekty, a třetí skupina je inženýringová. Spojujeme v podstatě to, co bylo před revolucí rozděleno do samostatných organizací, co se dneska snaží honorářový řád dát dohromady a co architekt nutně potřebuje, protože jinak není zodpovědným pánem stavby. Z těch deseti procent ji logicky nemůže ovládat. Aby mohl zvládnout proces stavby a aby ho mohl zvládnout v té kategorii, v jaké my se chceme pohybovat, musí vybudovat kapacity ateliéru na určitou úroveň. To znamená, že rodinnými domky se živit nemůžeme. Děláme je, protože je to zajímavá a krásná věc, a děláme je pro klienty, kteří vědí, proč jdou právě za námi.

(červen 1995)

http://stavbaweb.dumabyt.cz/Casopis-STAVBA/